Skype končí – Díky za šum a setkání!
1 května, 2025
Kdysi dávno jsme věřili, že lidská mysl je nekonečné pole možností. Že dokážeme rozjímat o smyslu života, malovat obrazy vesmíru, hledat pravdu, poznání… a hlavně, že umíme soustředit svou pozornost. Dnes? Dnes máme cca dvě vteřiny. Přesně tolik času věnujeme rozhodnutí, jestli klikneme, nebo budeme pokračovat dál do víru nekonečného scrollování.
Reflexe? Kontemplace? Zapomeňte. Dnes vítězí ten, kdo dokáže zaujmout dřív, než vůbec pochopíme, co vlastně sledujeme.
Od přirozeného výběru k výběru v feedu
Upřímně? Pokud by dnes Darwin chtěl vysvětlit princip přírodního výběru na internetu, musel by svou teorii vměstnat do dvouvteřinového videa s chytlavým titulkem, trendy hashtagem a ideálně přidat kočku nebo taneční výzvu. Jinak se ztratí v propadlišti algoritmu rychleji než nepřizpůsobivý druh ve volné přírodě.
Ano, pořád jsou tu lidé, kteří si jeho myšlenky rádi přečtou od začátku do konce. Ale internet? Ten si dnes nevybírá podle obsahu, ale podle toho, kdo zvládne zaujmout dřív, než naše pozornost přelétne k dalšímu podnětu. Pokud by Darwin zaspal první dvě vteřiny, evoluci by dnes pravděpodobně vysvětloval místo něj influencer s filtrem kočičích uší.
Zoologická zahrada moderní pozornosti
Vědci to mají spočítané. Moucha? Pozornost 1–2 sekundy při hledání něčeho sladkého. Uživatel TikToku? Úplně stejné. Pokud video nezačne okamžitě prskat, tančit, zvedat obočí nebo padat ze schodů, palec klouže dál.
Hlodavci, třeba křečci? Pozornost 2–4 sekundy. To je přibližně čas, za který si běžný divák Shorts uvědomí, že video o „nejlepším triku na štíhlejší pas“ je jen další reklama na bílkovinný nápoj.
A pak jsou tu ptáci — sýkorky, vrabci. Přelétají sem a tam, v neustálém hledání potravy nebo bezpečí. Lidé? Přelétají mezi Reelsy a Shorts, v neustálém hledání… no vlastně ani nevědí čeho.
Kdo z nás je vlastně chytřejší?
Zvířata mají krátkou pozornost z čistě pragmatických důvodů. Když jste malá sýkorka, která sedí na větvi a kolem se plíží kočka, nebudete nad tím filozofovat jako Descartes. Vy prostě kouknete z větve, vyhodnotíte, zdrháte. Dvě vteřiny na rozhodnutí — přežíváte.
My, lidé? Když nám na obrazovce naskočí reklama „Jak zhubnout 5 kilo za noc díky jedné magické bylině“, také máme dvě vteřiny na rozhodnutí. Rozdíl je v tom, že my většinou klikneme. A pak se divíme, že místo evolučního pokroku jsme na dietních kapkách, které chutnají jako to, co sýkorka nechá na kapotě auta.
Jen si to zkuste představit — kdyby dnes Darwin sledoval vývoj lidstva na TikToku, možná by zaktualizoval svou teorii: „Nejde o přežití nejsilnějších, ale nejvíc virálních.“
Mezitím se houfně chlubíme tím, že jsme „digitálně gramotní“, že „víme, jak na algoritmus“ a že „umíme multitasking“. Pravda je taková, že po dvou vteřinách stejně zapomeneme, co jsme hledali, proč jsme to hledali a co jsme mezitím rozklikli. Evoluce? Ne, tohle je digitální roztěkanost ve své čisté podobě.
Apokalypsa dvouvteřinového myšlení
Dvouvteřinový „attention span“ není jen trend, to je epidemie. A jako každá správná epidemie, i tahle se plíživě šíří všude. Začíná to nenápadně — krátká videa, zrychlené recepty, zábavné střihy, poslouchání podcastu na vyšší rychlost. Najednou ale zjistíte, že si neumíte v klidu přečíst ani jídelní lístek, protože na třetím řádku už čekáte, kdy přijde pointa a někdo začne třeba zpívat.
Vztahy? Vítejte v době, kdy první rande trvá 120 sekund, protože po dvou vteřinách už myslíte na to, jestli náhodou není někdo ještě „zábavnější“ o dvě stoličky dál. Práce? Porady trvají déle než video na Reels, takže už po třiceti vteřinách stejně všichni scrollují pod stolem. A co kultura? Shakespearovy hry jsou zkracovány do pěti TikToků, kde Hamlet během šedesáti sekund zjistí, že jeho táta je mrtvý, máma se zamilovala a zbytek se vyřeší tancem na soundtrack od Billie Eilish.
Pokud to takhle půjde dál, budoucí generace nebudou číst knihy, ale jen shrnutí knih, pak už jen shrnutí shrnutí… a nakonec možná jedno klíčové slovo. Ideálně s filtrem a hudbou v pozadí. A kdyby vás to náhodou trápilo, tak dobrá zpráva — do dvou vteřin to stejně zapomenete. 🙂
Závěr — dvě vteřiny a konec
Nedávno jsem dočetla knihu „Vzestup po úrovních vědomí“ od Davida R. Hawkinse. Těžko říct, jestli jsem si tím definitivně neudělala upgrade mozku, ale od té doby mi připadá tenhle dvouvteřinový attention span jako absolutní civilizační šílenost.
Hawkins v knize mluví o hlubokém vědomí, o tom, jak člověk může růst, chápat svět, překonávat své ego… a mezitím? My klikáme na videa, kde někdo za dvě vteřiny slíbí, že nám změní život — a po dalších dvou už nevíme, co to bylo.
Takže malá rada na závěr — chraňte si svou pozornost. Je to možná poslední luxus, který vám algoritmus ještě úplně neukradl. A jestli jste tenhle článek dočetli až sem? Gratuluju. Vaše pozornost právě překonala mouchu, křečka… a 90 % internetu.
