Okamucha a válka proti dronům

Kdysi nedávno v zemi, kde se sushi dělá rychleji než burger, žil chlapec jménem Okamucha. Měl obyčejné dětství – chodil do školy, hrával si s kamarády a hlavně… Rozuměl řeči zvířat. Nebylo to žádné tajemné kouzlo, jenom hodně poslouchal. A to je něco, co dospělí často zapomínají dělat.

Svět se mezitím změnil. Armády už nebojovaly s tanky nebo meči, ale s drony. Každý den v televizi hlásili: „Drony převzaly kontrolu nad městem!“ „Lidé se bojí vycházet ven!“ „Pes Komataró byl zatčen za štěkání na vládní dron!“ Byla to šílená doba, kdy i holubi se museli registrovat, protože vypadali podezřele.

Ale Okamucha věděl, že válka proti dronům je nesmysl. Copak se dá bojovat proti létajícím plechovkám, co nemají ani srdce ani duši? Měl plán.

Moucha, nejlepší přítel člověka

Jednoho dne si sedl na břeh řeky a přemýšlel. „Kdo se dokáže dostat všude, je rychlý, odvážný a zároveň naprosto ignorovaný?“

Najednou uslyšel bzučení. Přistála před ním moucha. Okamucha ji pozdravil japonsky, ale pak si uvědomil, že mouchy nemají jazykový kurz z člověčtiny. Tak raději jen telepaticky zašeptal:

„Hej, moucho, jsi dost chytrá na to, abys pochopila, co chci říct?“

Moucha naklonila hlavu (teda spíš oči, protože hlavu má takovou divně celistvou) a řekla: „Pokud to není o octových pastích, tak možná.“

„Poslouchejte, vy létající expertky na neplechy! Válka s drony je hloupá, ale vy byste ji mohly ukončit. Máte dokonalou zbraň… Svoje hovínka!“

Mouchy se po sobě podívaly. Jedna zakývala křídly. „Počkej, chceš říct, že máme kakat na drony?“

„Ano!“ vykřikl Okamucha. „Pokud pokadíte jejich kamery, nic neuvidí a přestanou fungovat!“

Tvrdý trénink v muší akademii

Jenže porazit drony nebylo jen tak. Mouchy sice uměly kdekoli přistát a naštvat každého člověka na planetě, ale jejich přesnost v bombardování byla… No, mizerná.

A tak Okamucha založil první Muší akademii strategického kadění. Mouchy trénovaly celé dny. Létaly nad terči nakreslenými na zemi a musely se trefit přesně do středu. Pracovaly na synchronizovaném útoku – když první vlna oslepí drony, druhá vlna zajistí, že se už nikdy nerozjedou. Měly i speciální dietu: fermentované ryby pro lepší konzistenci munice!

Po týdnu intenzivního výcviku byly mouchy připravené. Generálka Sumiko prohlásila: „Jsme připravené! Drony nebudou vědět, co je trefilo… Nebo spíš, kdo je pokadil!“

Operace Letecký výkal

Mouchy začaly okamžitě jednat. Rozletěly se po celém městě a zahájily operaci Letecký výkal. Každá z nich si dala pořádnou svačinu – něco z popelnice, něco z nepozorného pikniku – a pak se vydaly na svou svatou misi.

Za pár dní byly všechny drony v zemi slepé. Lidé si toho brzy všimli. Místo varování „Dron hlídá váš pohyb“ teď obrazovky na ulicích ukazovaly jen hnědé fleky. Armáda byla bezmocná. A nakonec někdo úplně nahoře pronesl památnou větu:

„Pokud nás porazily mouchy, možná jsme celou dobu bojovali špatnou válku.“

A tak válka proti dronům skončila.

Místo tlačítek květiny

Okamucha sledoval, jak se lidé pomalu vracejí do ulic. Už se nebáli, že na ně za rohem číhá létající robot, místo toho objevovali krásy světa, které dřív přehlíželi. Děti si hrály venku, zahradníci sázeli nové stromy a mouchy… No, ty se radši vrátily ke svým běžným činnostem.

„Víš co?“ řekla generálka Sumiko, když se loučila s Okamuchou. „Tahle mise byla super, ale už se těším, až se vrátím k otravování lidí na pikniku.“

Okamucha se usmál. Svět se změnil, ale ne díky lepším zbraním nebo novým technologiím. Změnil se proto, že si lidé připomněli, že příroda není nepřítel, ale přítel.

A tak místo aby mačkali tlačítka na obrazovkách, začali sázet květiny.

A to byl konec… Nebo možná nový začátek.