Je libo digitální náhrobek?

Na jaře tohoto roku proběhla médii zpráva, že pražský hřbitov v Olšanech má svůj první digitální náhrobek . Poměrně malá kamenná destička s QR kódem byla umístěna na hrob českého básníka, novináře a satirika Karla Havlíčka Borovského. Proslul svými satirickými epigramy, ve kterých se často hanlivě vyjadřoval k politické situaci. Na svoji dobu byl určitě pokrokovým autorem a vyšlapal cestičku dalším epigramikům. A pokrokovým zůstal i po smrti – má jako první svůj digitální náhrobek!

Digitální náhrobky nejsou žádnou novinkou, v zámoří už je používají nejméně 10 let. Firmu, která je nabízí v České republice, najdete na www.zivotpozivote.cz. Hlavní výhodu či prodejní argument číslo jedna má napsanou hned na první stránce – lépe vzpomínejte na ty, kteří odešli. Něco na tom bude, říkám si, protože když si vzpomenu na svoji poslední návštěvu hřbitova, tak bylo vidět, jak některé hroby chátrají a jak to, co bylo podstatné a zajímavé na daném člověku, vlastně vůbec nebylo zachováno. Dokážou si jeho příbuzní vybavit např. úsměv nebo oblíbené vtipy, které blízká osoba vyprávěla? Možná matně a ještě jak kdo.

V každém případě žijeme v digitální době, a tudíž je možné začít tvořit digitální vzpomínky. Takové, které si stáhnete do mobilu třeba v podobě videa, až budete chtít zavzpomínat na své bližní, kteří tu už s námi nejsou. Mně osobně tahle možnost připadá skvělá, i když mi je jasné, že určitě předběhla dobu. V českých luzích a hájích určitě. My jako Češi jsme národ velice konzervativní a pořád více či méně řešíme, co tomu řeknou lidi. Jen si představte, kdyby si chudák Maruška Nováková z Horní Dolní nechala vyrobit digitální náhrobek pro svého zesnulého muže, tak se o tom bude mluvit ještě pár let v rádiu 50 kilometrů od „místa činu“. Opravdu tedy žádný masový rozmach digitálních náhrobků v brzké době nečekejme.

Jsem zvědavá, jestli se někdy facebookový profil bude dědit z generace na generaci. Částečně už dědit lze, jen si to ještě pořádně neuvědomujeme. Kdybyste totiž např. zdědili firmu po otci, tak ta firma bude mít pravděpodobně facebookovou stránku, takže vám otec odkáže i své fanoušky. A pro ostatní sociální sítě to bude podobné. Někdo může namítnout, že jeho největším dědictvím je nějaká hmotná věc, třeba náušnice nebo obraz. Budiž, ale nechtěli byste mít raději na videu zachovanou radost, smích nebo svatební veselí? Já ano.

Kdyby se mezi čtenáři náhodou našel nějaký zájemce o digitální náhrobek (ne, nemám z toho provizi), pak vězte, že postup je docela jednoduchý. Na výše zmíněné stránce si založíte vzpomínkový profil, buď pro sebe, nebo i pro někoho jiného a ten začnete plnit digitálním materiálem – fotky, videa atd. Pak už stačí si jen zakoupit malou destičku 10 x 10 cm a tu připevnit na náhrobní kámen. U prémiového profilu jsou informace dostupné pro každého, kdo má přístupové právo. U obyčejného profilu jsou informace veřejné.

Tak co vy na to, je libo digitální náhrobek?

Doufám, že jsem neodradila ty, kteří chodí na můj blog, protože se chtějí především zasmát. Mimochodem děkuji za všechny kladné ohlasy, které mě samozřejmě těší. Tento článek tedy nepatří mezi ty satiricky-poučné, ale spíš smutečně-naučné. Brzy budou Dušičky neboli Svátek zesnulých ( v zahraničí Halloween ), a tak jsem chtěla poukázat na pokrok naší doby a na možná neobvyklé digitální možnosti, které tu máme.