Kocouří kavárna

Přemýšlíte o tom, že otevřete kavárnu? A co takhle kočičí kavárnu? Když budete mít dobré kafe, lidi se k vám pohrnou… I když to není úplně podmínkou. Kočky seženete v útulku, kde z vašeho podnikatelského nápadu budou mít jistě radost, a nakonec možná budete mít radost i vy, protože pro některé z nich se vám podaří sehnat domov. A víte, co je na tom nejlepší? Za reklamu na Facebooku neutratíte vůbec nic. Úplnou nulu. O tom se spoustě nevyprofilovaným kavárnám může jen zdát. Kočičí kavárny placenou reklamu nepotřebují, kočky lidi lajkují a sdílí sami od sebe. Přesvědčit se můžete tady, tady a klidně i tady. Je to takový malý sociologicko-marketingový úkaz, nad kterým kroutím hlavou.

Navštívila jsem několik kočičích kaváren v ČR i v zahraničí a musím říct, že kočičky jsou roztomilé všude, ale vracím se jenom tam, kde mají kromě koček i dobrou kávu. A to je v případě kočičích kaváren takový malý úkaz. Většinou to kafe bývá hrozné. I přes nevalnou kvalitu kávy tyto kavárny na tohle combo „mizerné kafe & opuštěné kočky“ nalákají hodně lidí. Jestli jste někdy slyšeli o kočičí kavárně, kterou zavřeli, dejte mi vědět. Já o ničem takovém jako zkrachovalá kočičí kavárna neslyšela. Úkaz číslo 3. Kočičí kavárny se naopak rozrůstají. Třeba v Budapešti otevřeli sesterskou kočičí kavárnu k té původní a velmi dobře zavedené. V jedné mají kočičky, v té druhé kocourky. To je velmi praktické nejen z hlediska možných rvaček, ale i kočičích záchodů.

Vzpomínám si, jak si kamarád otevřel na pražských Vinohradech kavárnu. On i jeho přítel se hrdě hlásí k homosexuální komunitě a v tomto stylu chtěli vést i svůj podnik. Aby si zajistili úspěch, podávali výběrovou italskou kávu, domácí deserty a jako správní gayové s citem pro umění nešetřili ani na designovém nábytku. A jak to bylo dál? Celkem nuda a červená čísla. Takových kaváren, jako si otevřeli kluci, je prostě hodně a konkurence je veliká. V Praze na Vinohradech, kterým s kamarádkou přezdíváme „gaybourhood“, je klientela velmi náročná. A tak si kluci řekli, že to jen tak nevzdají, vždyť investovali tolik peněz. Napadlo je, že by je mohl zachránit Facebook. Jasně, Facebook!!! Tak založili firemní stránku, reklamní účet a začali psát příspěvky a fotit se navzájem. Byla to docela sranda. Psali příspěvky ve smyslu, že hlavně gayové jsou vítáni, a přizdobili to lechtivou fotografií a těšili se, až se to rozjede. Jak málo znali chlapci pravidla pro inzerci, která jsou rok od roku přísnější. Inzerovat, že jsem bílý gay se slabostí pro silného a voňavého Itala = to kafe, není úplně nejlepší nápad.

To už mi jich začalo být líto. Jsem sice trochu škodolibá, ale už jsem se na jejich selfíčka nemohla dívat. Pořád řešili to, co dělají špatně, jestli ta káva, kterou podávají v předem nahřívaných šálcích, je dostatečně luxusní, a další „kraviny“. Povídám jim o fenoménu kočičích kaváren, jak hnusné kafe tam mají, jak je tam pořád plno, jak to tam občas smrdí a jak za inzerci vůbec neplatí. Málem brečeli…  Pořád tento „make-over“ zvažují, ale mají strach o ten designový nábytek. Jako správný kreativec jim přidávám nápad: „Vy byste ani nemuseli mít těch koček moc, stačil by vám jeden kocourek jako maskot kavárny, kterého byste fotili na své mužné hrudi. Cílové skupině by to už došlo.“

Abych to shrnula: Jsme ve fázi testování reklamy… Jestli nám tahle parodie na sexismus v kombinaci s diskriminací kočičího pohlaví bude procházet, nebo ne. Reklamu s kocourkem zatím ve Facebooku schvalují, vykukující mužská bradavka je na rozdíl od ženské ještě OK. Takže kluci jedou dál a kromě domácích desertů pro hosty připravují svému miláčkovi i domácí kočičí zřádlo. Byznys je byznys. #WTFeline