Mnoho psů, zajícova smrt

Určitě jste na takový pracovní inzerát také narazili. Zaměstnavatel si představuje, že ideální kandidát bude: řídit, řešit, telefonovat, mailovat, delegovat, koordinovat a nejlépe všechno najednou a samozřejmě mu nevadí občasné práce o víkendu a další „maličkosti“ pro blaho firmy. Tohle a ještě mnohem více je bohužel realita dnešního pracovního trhu a vlastně na tom není nic moc k smíchu. Je to spíš smutné, jak daleko se lidé nechají zatlačit. A obzvlášť v České republice.

Ona ta firma nakonec někoho najde. Někoho čerstvého, neopotřebovaného, koho na konci spotřebního cyklu nakonec „vyflusne jako vyžvejkanou žvejkačku“ a pak si najde zase někoho nového. Většinou se takto obsazují obchodní pozice. Pro tyto ambiciózní mlaďochy, kteří ještě neznají hodnotu svého vlastního zdraví, či jim zatajili úbytek mozkových závitů jako následek tohoto životního stylu, mám speciální označení MIPS (Mladý Idiot Plný Síly). I když to slovo by zasloužilo dát do uvozovek, protože tito lidé nebývají nevzdělaní či hloupí, ale spíš nezkušení.

Už je to nějaká doba, co jsem také bývala MIPSem v jedné korporaci. Multitasking byl můj denní chléb. Zvládala jsem x věcí najednou, služební cesty v zahraničí, spánek 5 hodin denně. A dokonce jsem na sebe byla pyšná, kolik jsem toho zařídila, vymyslela, obvolala a reportovala. I když to reportování jsem ráda neměla, okrádalo mě o čas, který jsem mohla věnovat skutečné práci. Jenže bez reportů to nejde, to už je úděl velkých firem. A pak jsem jednou objevila firmy, kde chlupatý koberec chybí, kde si nehrají na inženýry a nemáchají golfovými holemi… To asi proto, abych později stejně zjistila, že právě natažením chlupatého koberce končí kamarádské vztahy a začíná tvrdý byznys. Od té doby si ráda dělám věci po svém… A multitaskingu se vědomě vyhýbám. Je proti přírodě.

Dovolte mi malou analogii třeba s takovým zajícem. Zajíc žije v lese, má svou noru a je v pohodě. Soustředí se na úkoly spojené se svým přežitím. Nerozptyluje se zbytečně věcmi okolo. Když hrabe noru, tak prostě hrabe noru. Kdyby u toho ještě řešil, jestli náhodou soused nemá noru větší, trávu zelenější a uši špičatější, tak by tříštil svoji pozornost mezi více úkolů a to podstatné by mu uniklo. Paradoxně okolnosti spojené s jeho přežitím. Ve svém stavu zavalení úkoly a myšlenkami by si nemusel všimnout, že právě nastalo období honu, kdy musí dávat pozor na psy. On by měl totiž v hlavě jiné „psy“, které by rádoby honil… Jak by to s ním dopadlo, není těžké si domyslet.

Jasně, já ani vy nejsme zajíci. Slovy významných myslitelů a vědců minulého století: „Člověk se od zvířete liší tím, že má rozum.“ Bohužel je třeba si uvědomit, že společnost rozvoj zdravého rozumu u jedince podporovat nebude, ale půjde jí spíš o stádový přístup. Možná malinko zapomínáme na to, jak z nás moderní technologie včetně Facebooku stádečko dělají. Hlídáte si čas, který trávíte na internetu? To by bylo jistě rozumné…

Tolik vyžadovaný multitasking považuji za opravdový mor dnešní doby. Někdo multitasking kdysi humorně popsal jako stav, kdy se „pos…re“ více najednou. Něco na tom bude. Digitální revoluce tomuhle nahrává do karet. A my dobrovolně přistupujeme na tuhle hru. Stále častěji. Jsme pořád propojeni, ale současně odpojeni od svých potřeb, jeden od druhého. Jsme on-line prakticky pořád. Probouzíme se zvukem smartphonu a usínáme v jeho těsné blízkosti. Společnost je také bohatší o nový typ úchylů – tzv. nomofobiků. (no mobile phobia). To jsou lidé, kterým když odeberete chytrý telefon, tak zpanikaří a roztřesou se. A prognózy slibují, že jich bude víc. Úplně vidím, jak si farmaceutická lobby mne ruce, a není mi moc do smíchu.

Takže jak je to s tím multitaskingem? Dá se mu vyhnout? Úplně to asi nepůjde, ale opět apeluji na zdravý selský rozum. Buďte rozumní a snažte se mu vyhýbat, kde je to jen možné.

 

 

Věra Kepková

Content Manager ve firmě WTFdigital, s.r.o.

Komentáře

  • Chcete dostávat nové články?

  • Nejnovější příspěvky

  • Rubriky