Albert se balí

Pojedu na dovolenou, milí přátelé!

Plán je jednoduchý. Nechat se zavřít do luxusního rezortu, kde budu spát do 11:00 – dřív se stejně po láhvi bílého neprobudím. Dále hodlám labužnicky pojídat krevety a zapíjet je bílým vínem. A taky nebudu plavat dál než 100 metrů od břehu – to vzhledem k množství vypitého bílého. Ačkoliv to poslední by šlo vyřešit nákupem plavacího kruhu, jak naše nová posila týmu drze podotkla…

Krokem číslo jedna k pohodovému odjezdu bylo požádat ty milé kluky z podpory, aby mi prozradili, kde se v e-mailové schránce nastavuje Out Of Office. Za celou dobu svého podnikání jsem totiž tuhle funkci nenastavoval, protože jsem PC bral vždy s sebou. Ale od té doby, co jsme se trošku rozrostli, nejsem na vše sám. Navíc co bych neudělal pro zlepšení životní úrovně českých skoro-důchodců. Zvláště když naše čilá šedesátnice má vřelý vztah k počítači, umí výborně s Excelem a složila zkoušku z vyhledávání u Googlu. Googlit prý umí, to už tvrdila u pracovního pohovoru. Když převedla svou certifikaci, tak jsme tuto seniorku přijali a udělali z ní v naší firmě juniorku. No co, člověk může být juniorem přeci i v šedesáti, ne? Na vizitce má tedy napsáno junior a prý to i odráží její duševní rozpoložení, protože „zralá na důchod“ se prý rozhodně necítí.

Myslím, že tahle skupina lidí je na trhu práce často podceňovaná a zbytečně svým věkem diskriminovaná. Všichni chtějí mladé blondýny a vůbec nevidí, kolik šikovných lidí na pomezí důchodového věku v této zemi žije. Korporace už je často nechtějí, jelikož preferují MIPSE*. Jaká škoda! Tito lidé mají spousty zkušeností a pokud jim funguje hlava (stačí krátkodobá paměť a dělat si poznámky), jsou hotovým pokladem. Naše juniorka např. dokáže skvěle vymáhat pohledávky, a to díky sveřepé povaze, kterou formovala divoká privatizační léta.

Je na mě přísná, ale dobře mi tak. Na druhou stranu za to, že kufry stojí před dveřmi, může hlavně její babičkovský pud a neprůstřelný seznam nezbytností, díky kterému mi v zavazadle prý nebude nic chybět. Mám ale neodbytný pocit, že s sebou táhnu fůru zbytečností. Tinktury od dědka kořenáře proti úpalu/úžehu/průjmu a komárovi prosím, ale vlastní polštář? Jsem dokonce vybaven i svačinou na letiště, protože si ta šibalka někde vygooglila, že pražské letiště patří k nejdražším v Evropě. Jo a taky nemám zbytečně utrácet z firemní karty, aby zbylo na třinácté platy a výdaje nemaskovat prací pro nově získané klienty během dovolené. Třináctý co??? Jsem se začal dusit… Asi jí ještě nedošlo, že nejsme žádní odboráři ani proletáři, ale tvrdí kapitalisté, takže nic takového jako třináctý plat naše malá digitální agentura nevede. Ale odpouštím jí to. Je u nás pár týdnů a ještě asi nepochopila náš vzoreček výpočtu jednotky ochoty k práci, W= tf², v jeho plné síle. Na rozloučenou mě mateřsky objala, že si to mám užít, opravdu odpočívat a nezávidět lidem na pláži tablety. Tak jo…

Kam pojedu, mi bylo celkem jedno. Opravdu. V podstatě jsem měl 2 podmínky:

1) Nechci jíst celou dobu rýži, takže žádné Thajsko a Asie vůbec.

2) Nechci se vyrovnávat s časovým posunem, takže zůstanu na starém kontinentu.

Vylučuji také Turecko. Dělají tam strašně dobré dezerty a v kombinaci s mojí strašně slabou vůlí hrozí, že by mi po návratu mohla prdnout guma u pyžama, a to bych nerad. Že bych jel opět do Chorvatska jako minulý rok? Uvidíme. Mrkněte na Facebook, určitě Vám pošlu pozdrav nebo dva!

*MIPS = Mladý Idiot Plný Síly ( Více o nich zde. )

 

Komentáře

  • Chcete dostávat nové články?

  • Nejnovější příspěvky

  • Rubriky