Peklo, očistec a ráj

Peklo

Mám tě pořád u sebe. Jsi jako můj talisman pro štěstí, jen mě držíš v šachu. Pořád něco chceš, minimálně abych tě pohladila. Láskyplně očistila kytičky, které tě zdobí. Možná bych si na tebe mohla pořídit UVC lampičku, abys by dokonalý a čisťoučký. Hmm, akorát mně se docela líbí, že jsi trošku upatlaný. Je to sexy. Je tak vidět, jak blízký máme vztah. Nevydržíme dlouho jeden bez druhého. Když se přiblížím nebo tě vezmu do ruky, slastně zavrníš a chceš mi diskrétně něco pošeptat. Když nejsi se mnou, nejsem ve své kůži. Jsi jako moje špinavá třetí ruka, o kterou se však láskyplně starám. Potřebuješ pravidelnou péči, jinak rychle stárneš. Máš dny, kdy jsou tvé reakce pomalejší. Naštěstí na to mám lék, který ti podávám pouze v noci, protože ve dne na tyhle věci nemám čas. Už jsme se sehráli, každou středu v 22:00. A jak se mi za to odvděčíš? Monitoruješ můj spánek, za to ti děkuju. Ale proč mi sakra hned ráno posíláš a zobrazuješ úkoly? Ach jo, seznámila jsem tě ve slabé chvilce s plánovačem Asanou a vzniklo spojení, které trvá. Dobře mi tak.

Očistec

Nedávala jsem pozor, upustila jsem tě ze schodů. Kutálel ses celá dvě patra. Přibíhám v panice za tebou, sbírám tě a zkouším oživit. Vůbec na mě nereaguješ, mám slzy na krajíčku. Co si jen bez tebe počnu…? Zkouším tě resuscitovat, ale je to marné. Jsi celý polámaný, po radostném blikání ani stopy. Nic naplat, musíš do sběru mezi elektroodpad. Květinový obal je moc hezký, ten si s dovolením vyčistím a nechám. V noci nespím. I bez tebe ráno vím, že spánek byl mizerný. Je dobře, že mi to nepřipomínáš a já se aspoň v klidu nasnídám. Vypadá to, že nemám dnes do čeho píchnout. Obávám se, že to bude iluze, která se rozplyne po přihlášení do e-mailové schránky. Chybíš mi a nedokážu bez tebe plnohodnotně prožít ani den. Vypadá to, že chceš za mým životem udělat tečku. Nepošlu platební příkaz, nezavolám mamince, abych si postěžovala. O pracovních záležitostech ani nemluvím. Má závislost je do nebe volající a vyvolává ve mně úzkost. Něco musím změnit. Ty tu změnu neuděláš, i když to tvé funkce se mnou myslí dobře.

Ráj

Jsi fungl nový, čisťoučký a komunikuješ se mnou rychleji, než stačím reagovat. Jsi poslušný, protože jsem si tě synchronizovala s nebožtíkem pomocí cloudového nebe. Přemýšlím, jestli ti můžu věřit. Vybavuji si, jak mi nelítostně dokážeš posílat úkoly i o víkendu. Zamykám tě do hotelového trezoru. Zkusím být 10 dní bez tebe. Koneckonců jsem na dovolené. Už teď vím, že se mi bude hrozně stýskat. Musím si najít jinou hračku, kterou budu svírat v ruce. Ráno při snídani na hotelové terase pozoruji ptáky. Na jejich krmení jsem ještě mladá, ale co jiného mohu dělat, když si je nemůžu vyfotit. V poledne oželím zprávy na serveru iDěs.cz, raději budu neinformovaná než vyděšená. Odpoledne šnorchl a plavání bez toho, abych cokoliv dala na Instagram. Uf, jsem to ještě vůbec já? Tvá nepřítomnost mě děsí a mění. Večer bude náročný, zkusím oželet meditační aplikaci a místo tebe budu svírat dvě deci vína a poslouchat zvuky moře. Promiň. První dny bez tebe jsou těžké a vlečou se, jak pomalá Wi-Fi. Hladím trezor, ale odolávám. Teskním a zpívám si tvoji vyzváněcí melodii. Všichni kolem mi tě připomínají. Každý tě má, jen já ne…

Po třetím dni přichází zlom, procházím lhostejně kolem trezoru a zjišťuji, jak krásný je svět bez tebe. S trochou roztrpčení si uvědomuji, že z mého života nemůžeš úplně odejít, nedostanu se bez certifikátu v aplikaci ani domů. Ale co takhle začít znovu? Jen ty a já. Budu ti říkat pouze Phone. Smart budu tentokrát já.