Blondýna na Facebooku

Jedna známá, říkejme jí třeba Marie, má ve virtuálním světě profil na Facebooku. Na tom by nebylo nic zvláštního, profil na Facebooku má dnes kdekdo. Dokonce existuje Facebook pro kočky – to asi když opravdu nemáte nic jiného na práci než fotit Vašeho mazlíčka. Tahle Marie je ale názorným příkladem toho, jak za svůj profil můžete schovat svoji pravou identitu, respektive předstírat, že Vás život je o hodně pestřejší a akčnější.

A tak Marie na Facebooku mlží (ne, tohle není můj milenec), občas realitu trochu přibarvuje (ano, tenhle bourák jsem si fakt koupila) s jediným cílem: upoutat pozornost a působit zajímavě. On její vlastní život totiž vůbec zajímavý není. Tak si aspoň vysnila svůj virtuální svět, kde je všechno přesně takové, jaké by chtěla. Kde má přítele, vysokoškolský titul i apartmán na jihu Španělska.

Jo a taky se obarvila na blond. Že prý světlejší barva vlasů přitahuje víc pozornosti k fotkám. Já vím, asi si ťukáte na čelo. Ale co když ona opravdu na sebe jinak upozornit nedokáže? Udělat ze sebe blondýnu je tak jednoduché řešení. Nemyslete si ale, že se Marii nějak vysmívám. Já ji jen lituji a občas ji zkusím přepnout offline – pravda, většinou neúspěšně.

Její proměna začala v roce 2006, kdy se Facebook stal přístupný pro všechny. Marie byla tehdy v druháku na vysoké. Docela jí to šlo a vypadalo to, že minimálně titul bakaláře získá. Byla jedna z prvních, koho jsem znala a kdo už měl profil. „Ježíšmarjá, jak to, že tam ještě nejsi?“ vystartovala na mě jednou. „Facebook, to je budoucnost,“ říkávala. Já tehdy viděla svou budoucnost nějak úplně jinak – chvála Bohu.

V reálném životě totiž není život Marie žádná hitparáda. Je grafičkou a školu nedodělala ani do toho bakaláře. Vždyť budoucnost je přeci na Facebooku. A tak aspoň vypiplala svůj grafický um, aby její příspěvky jen tak nezapadly na mém timelinu ani na timelinu nikoho jiného. Ano, vždy si všimnu jejích příspěvků a poměrně často je i „lajknu“, ať má radost – protože vím, že to je jedna z mála věcí, na které jí v životě záleží. Jinak je mi jí docela líto. Když jednou zveřejnila příspěvek ohledně nového ložního povlečení a dostala jen 5 „lajků“, málem se psychicky zhroutila. Vybírala prý pečlivě.

Marii tak nějak proklouzl vlastní život mezi prsty. Zapomněla ho žít! Pro samý cool profilový obrázek (mění ho zhruba jednou týdně), koláže z fotek z mejdanů a budování otevřených i uzavřených skupin, žije velice izolovaný a z mého pohledu poměrně smutný život. Má sice 300+ přátel, ale věřím tomu, že ani polovinu z nich nezná osobně, když vím, jak těžké je dostat ji ven na kafe. Říkám si, že bych jí asi nikdy neměla říkat o www.secondlife.com, nebo přestane chodit i do práce. 🙂

A jak jste na tom Vy? Taky máte ve svém okolí nějakou Marii, nebo cítíte, že se Marií stáváte?

Víte, co se říká o ohni. Podle mě tohle platí i o Facebooku. Je to dobrý sluha, ale zlý pán.