Blogosféra

Nejnižší vrstvou atmosféry, tedy tou, která je nejblíže k Zemi, se zdála být ještě donedávna troposféra. Jenže pak přišli ti blogeři, vlogeři a jútúbeři se svým kanálem i bez a od povrchu zemského až do nadmořské výšky, kam sahají internetové vlny, bylo hned všechno jinak.

Kde se vzali? Co tu chtějí? A dá se jim vůbec věřit?

Inu, podívejme se spolu na historii blogování. Pionýrem mezi blogery byl jistý Justin Hall, který v roce 1994 spustil první blog. Více o Justinovi si můžete přečíst zde. On to vlastně nebyl ještě blog, ale říkalo se tomu „osobní stránka“. Justin na ní začal psát hlavně sám o sobě a o svém životě. Měl pocit, že je zajímavý a že má co říct (jo, jo, tohle znám), a tak s tím šel ven.

Justin byl možná hvězda v devadesátých letech, ale dnes už po něm skoro pes neštěkne. Nejznámější a nejpopulárnější jsou totiž módní blogy. První módní blogerkou byla dle časopisu Cosmopolitan afroameričanka Kathryn Finney, která založila v roce 2003 blog The Budget Fashionista, za což si každoročně vysloužila čestné místo na New York Fashion Week. I u nás v Čechách jsou nejpopulárnější módní blogy a zakladatelky těch nejzvučnějších, např. slečny Lucie a Nicole z „A Cup of Style“, jezdí pravidelně na Fashion Week do Londýna. A proč by ne? Ovlivňují veřejné mínění, aspoň co se módy týče. À propos, tohle mě jako digitální satiričku 100% mine. Ale kdyby mi někdo věnoval pozvánku na konferenci s Cukroušem (myšleno Zuckerbergem), nezlobila bych se.

Blogeři, hlavně ti módní, bývají někdy osočováni z toho, že si hrají na novináře. Nebudu tady lavírovat nad tím, zda to je, či není pravda, ale digitální doba jim hraje do karet. Založit si vlastní blog je v dnešní době velmi snadné. Horší je najít si čtenáře a prosadit se v konkurenci, která je rok od roku větší, protože šikovných lidí je spousta. V ČR se od roku 2013 koná soutěž Blogerka roku. Sama jsem zde konkurenci pocítila. Ač jsem letos dostala přes 80 hlasů, bylo to málo. A to počítám jen ty z vás, kteří mi výslovně napsali, že odhlasovali. Jste skvělí, veliké díky!

Mám ráda otázky začínající slovem PROČ. Takže proč blogujeme? A proč to má v dnešní době takový úspěch?

Založíte-li si osobní blog, máte možnost odprezentovat svůj úhel pohledu veřejnosti tak široké, kam jen sahá internetový signál a zájem vašich čtenářů. Můžete psát na relativně libovolné téma: od pěstování marihuany, přes politiku až po módní trendy, a to tak dlouho, dokud si myslíte, že máte co říct a někoho to zajímá. Většina lidí, která si založila svůj osobní blog, má společnou jednu věc. Ve škole je bavilo psát slohová cvičení. Nejsem výjimka. Dokonce jsem si na škole „střihla“ semestr kreativního psaní v angličtině. Byl to jeden z nejlepších volitelných předmětů, který jsem si mohla vybrat. A dnes toho využívám v copywritingu…

Závěrem pro vás mám jednu perličku, týká se sebereflexe. Vypadá to, že být blogerem není hobby/povolání na celý život. Taky se může stát, že vám dojde šťáva. Pak jsou dvě možnosti: buď si to připustíte a necháte toho, anebo taky ne. Podívejte se nyní na „prvního blogera ever“ a udělejte si názor sami. Já mám celkem jasno. Takhle dopadnout nechci.