Bordel, nebo workflow? Záleží, kdo se dívá

Na první pohled to vypadá, že na stole právě vybuchla datová bomba. Papíry se rozprostírají všemi směry, překrývají klávesnici a některé se dokonce pokoušejí emigrovat pod monitor. Ale zeptejte se mého manžela a on vám s neochvějným klidem odpoví: „To není bordel, to je workflow.“ Jakýkoliv náznak pochybnosti by považoval za osobní útok na jeho metodu řízení světa.

Všechno na stole má své místo, i když to tak vůbec nevypadá. Velkou dominantu tvoří vpravo fotka manžela s kocourem Merlotem. Velkolepé zarámování působí dojmem, že by tento obraz klidně mohl viset v Louvre. Kousek pod monitorem je malá fotka manžela jako malého kluka, kde je se svou maminkou – a samozřejmě nechybí kočka v jeho náručí. A naše manželské foto? To se skromně krčí někde na okraji škrábadla – jako by nechtělo rušit ten kočičí majestát. Jednou jsem se ohradila, proč má s kočkou větší rámeček než se mnou. My jsme spolu přeci 16 let a kocoura má jen 10. Dozvěděla jsem se, že Merlot je reinkarnovaný Fous, kterého měl, když byl malý kluk, viz ta fotka pod monitorem, takže léta se sčítají. Snažím se to brát pozitivně, aspoň kocour i manžel ví, že jsem naživu.

Je to s podivem, ale prý přesně vede v patrnosti, co na kterém papíru je. „Tenhle diagram je optimalizace CTR pro klienta na kosmetiku, tadyhle vlevo je moje AI poznámka o predikci datových trendů… A támhle pod pelechem je nákupní seznam na granule.“ Tenhle chaos je prý nezbytný pro správné řízení kampaní. A co když hledá něco důležitého? „Vždycky najdu úplně jiný papír, než jsem potřeboval, ale ten je většinou taky důležitý,“ prohlásí s ledovým klidem. Co se mu nevejde na stůl, dostává čestné místo na škrábadle, které plní funkci prodlouženého úložiště. Tento multifunkční kus nábytku, původně zamýšlený jako kočičí posilovna, se postupně proměnil v další zónu „workflow“.

Kdysi dávno, v době, kdy měl můj manžel ještě kravatovou fázi života, pracoval v bance, tak tehdy byl zosobněním pořádku a preciznosti – šanony srovnané nejen podle barev, ale i jemných odstínů, od slonové kosti po béžovou. Kdyby mu někdo řekl, že jednou bude skladovat nákupní seznam pod pelechem, vlastnit pouze jeden božhodový oblek, asi by omdlel. Každá složka měla svoje místo, každé pero svůj přesně určený úhel na stole. Byl to muž, jehož organizační schopnosti by mohly řídit provoz letiště. A pak se to stalo. Jednoho dne zapomněl uložit excelovou tabulku. Měl pocit, že svět se musí zhroutit, ale ono nic. Svět se točil dál. Když pak zjistil, že ztracená data dokáže nahradit jen odhadem, zažil něco jako osvícení. „Pořádek je přece jen iluze,“ prohlásil. A v ten moment už šanony mířily do sklepa, zatímco jeho stůl začal připomínat PPC reklamy – na první pohled chaotické, ale uvnitř geniálně optimalizované. „Asi jako Google: Think less, click more.“

Říkám si, je to stejně umění – vytvořit chaos, který vypadá eklekticky, ale má svůj vlastní algoritmus, který chápe jen jeho tvůrce. A tady se dostáváme k hlavní myšlence: pořádek je prý pro blbce. Inteligent se vyzná i v chaosu! A pokud máte u svého jména připsaný postgraduál v oboru umělé inteligence, pak chaos není jen běžná pracovní metoda – je to životní styl. „Vědci z chaosu tvoří strukturu,“ vysvětlí s nadšením, zatímco kočka na stole právě přemístí papír s predikcí zisku na podlahu.

Jediná entita, která si zjevně bordel na stole užívá, je kočičák. Ten občas skočí na stůl, projde se přes všechny ty „workflow dokumenty“ a symbolicky naznačí, co je pro něj skutečně důležité: zanechat otisk packy. Podle manžela je bordel na stole také odrazem dynamiky jeho oboru. „Digitální reklama je neustále v pohybu. Algoritmy se mění, data přicházejí zleva, zprava – musíte být flexibilní,“ vysvětluje všem, zatímco na stole hledá propisku, a přitom objeví šroubovák, který tam evidentně leží už týdny, když potřeboval utáhnout škrábadlo.

Kočičák Merlot je v tomto chaosu tichý pozorovatel. Když není spokojený s průběhem pracovního dne, skočí na stůl, projde se přes klávesnici a jedním lehkým pohybem tlapky změní nastavení kampaní a přidá do cílení Mongolsko – asi naznačuje, že je třeba testovat nové trhy. Manžel tvrdí, že to skákání na klávesnici dělá schválně: „Možná má lepší přehled o publiku než já. A taky mám podezření, že začíná chápat Google Analytics 4. Vždyť na ta školení koukal se mnou!“

Merlot si dělá, co chce, a rozhodně se nepřetěžuje. Většinu dne tráví ve svém pelechu na stole, odkud bedlivě sleduje, jestli je dodržován pracovní režim. A když má pocit, že manžel bere svou práci příliš vážně, zívne a teatrálně natáhne packy, jako by chtěl říct: „Uklidni se, stejně to zvládneš.“ Pak se pomalu otočí na druhý bok. Když ho i pelech omrzí, přemístí se na topné těleso v podlaze přikryté roštem, kde se tzv. „roštuje“. Hodinu tam leží na pravém boku, pak vymění pozici za levou stranu, předehřívá se na večer s vědomím, že si dopřeje vrchol relaxace – půjde s manželem do sauny, kterou máme v suterénu.

Večer, když manžel od stolu odchází, zůstává za ním spoušť, kterou oba pokládají za přirozenou součást života. Pelech je mírně nakřivo, šálek kávy poloprázdný a papíry roztroušené v okolí klávesnice. „To je moje pole působnosti,“ říká manžel hrdě a dodává: „Pořádek na stole by znamenal, že se mi rozpadly kampaně.“ A kdo ví? Má pravdu. Přesně v tomto nepořádku vznikají ty nejefektivnější PPC kampaně. Tady totiž nepadají jen drobky od sušenek nebo poznámky, ale statisíce korun – klientské rozpočty, které se díky jeho analytickým schopnostem a strategickému myšlení přeměňují v perfektní návratnosti investic.

Je ale třeba dodat, že v této kanceláři vznikají i příběhy, které s PPC kampaněmi nemají nic společného. Třeba ten, jak dokázal ulovit myš, která se objevila poblíž odpadkového koše. Ano, se vzděláním v umělé inteligenci nemusí dělat pouze datovou analýzu – on se umí postavit čelem i reálným výzvám! Zatímco kocour Merlot líně přihlížel z pelechu, manžel improvizoval a vytvořil past ze zavařovací sklenice a s klidným jemu vlastním analytickým přístupem myš skutečně chytil. „To je důkaz, že umělá inteligence není všechno. Občas stačí sklenice, sýr a pevná ruka,“ komentoval svůj triumf s vítězným úsměvem.

Na konci týdne, když už všechny kampaně běží, jak mají, a analytika ukazuje spokojená čísla, přichází chvíle na odpočinek. Manžel spokojeně otevírá láhev oblíbeného Merlota – ano, toho kocoura si pojmenoval po své oblíbené odrůdě – a spolu s ním sdílí satisfakci z dobře vykonané práce. Merlot sedí na stole, jemně přerovná několik papírů packou a celou scénu dotváří dojem, že i chaos může být poetický. „Na tuhle chvíli jsem se těšil,“ říká manžel a kočičák souhlasně mhouří oči. Jen stůl pod tíhou týdne vypadá, že by si taky zasloužil oddech – a možná i hadr. To ale já nechávám plavat. Pro klid a pohodu v našem manželství jsem se rozhodla, že do této kanceláře s hadrem či prachovkou zásadně chodit nebudu. Je mi to jedno, já bych ale v tomhle bordelu pracovat nemohla. Nicméně začínám mít trochu obavy, že až se Merlot jednou rozhodne využít roh místnosti k něčemu „osobnímu“, manžel mu ještě poděkuje, že to nenacpal mezi poznámky o CTR.

No vidíte a to jsem chtěla psát pokračování „Povídky z kapsy 2“ (viz první díl zde), nebo rozvíjet své rozhořčení nad evropským Green dealem (první díl zde). Pak jsem si ale šla půjčit k manželovi sešívačku, viděla tu spoušť a řekla jsem si: To je ale hezký námět na satiru. Green deal bude jindy.

Do nového roku, který se nezadržitelně blíží, vám přeji, ať váš život neřídí algoritmy, ale vy sami (což bude trošku oříšek). Každý nový rok začíná prvním klikem – ať už na tlačítko „dozvědět se více“, „koupit letenku“ nebo prostě „milovat život“. Hlavně, aby to bylo kliknutí, které má smysl.

Děkujeme, že jste byli s námi, a přeji vám rok plný nápadů, pohody a radosti.

Krásné Vánoce a šťastný nový rok 2025!