Digitální sen o větrné ekonomice aneb Když algoritmus radí počkat na slunce, protože náš život a budoucnost jsou na baterky

Povídky ze šuplíku 1.
6 září, 2024
Bordel, nebo workflow? Záleží, kdo se dívá
20 prosince, 2024
Povídky ze šuplíku 1.
6 září, 2024
Bordel, nebo workflow? Záleží, kdo se dívá
20 prosince, 2024

Zasnila jsem se u odpolední kávy, jak by asi mohla vypadat zelená ekonomika, kdyby ji plně ovládly digitální technologie. Představila jsem si svět, kde továrny naskočí jen tehdy, když vítr fouká, a slunce září přesně tak, jak mají algoritmy rády. Manažeři místo obchodních zpráv sledují meteorologické aplikace, pracovníci přepínají směny podle stavu oblohy a každý další vánek a plný stav baterií je novou nadějí na produktivní den. Vítejte ve světě, kde ekologická výroba znamená sledování počasí s nasazením, které by záviděl i největší fanoušek televizních rosniček!

Německá vášeň pro ekologii se přelila i do průmyslu. Větrné a solární elektrárny teď s pomocí AI algoritmů diktují, kdy a jak továrny pracují. Manažeři sledují vítr a slunce jako zkušení meteorologové, zatímco aplikace „Windly“ nebo „SolarizeMe“ jim vyčítají každou kapku fosilních paliv. I v létě pak top manažerům běhá neustálý mráz po zádech, zda jejich společnost projde kontrolou dle Směrnice o podávání zpráv o udržitelnosti. I drobné prohřešky proti neplnění nové verze Corporate Sustainability Reporting Directive 4.0 přijaté v Bruselu v roce 2035 už totiž zhatilo slibně se rozvíjející kariéru nejednoho nadějného manažera. (Konečně ale mohou vyrobit to, co se vejde do předpovědi na příštích pět minut.) A tak se stal vítr a sluneční svit nejen ekologickým motorem, ale i skvělou výmluvou pro každého, kdo prostě nemá náladu na práci.

Ranní „meeting“ u kávovaru: Když ani příroda nemá směnu

Ráno v továrně začíná jedním pohledem na obrazovku s meteorologickými daty: „Oblačno, vítr 1,2 m/s. Doporučení: káva zdarma pro všechny.“ (To nabité baterie utáhnou.) Zatímco chytré stoly a výrobní linky čekají na proud sluneční energie, zaměstnanci si nalijí kávu a usadí se k firemnímu Netflixu. A proč spěchat? Příroda dneska na žádnou směnu nepřišla, tak proč by měli oni? Když přijde notifikace „High wind alert“, je to jako zvonění na konci přestávky – okamžitě všichni vstávají a přechází z ležérního módu „standby“ na pohotovostní „full throttle“, dokud vítr neustane a baterie se nevybijí. Optimalizace.

Algoritmus má pravdu! Akcie stoupají, když fouká

Ekonomika na algoritmech jede v plné síle: akcie firem přes den na burze ve Frankfurtu stoupají, pokud vítr fouká nad 5 m/s, a klesají, když je bezvětří. Obchodní ředitelé s napětím sledují meteostanice a vedou Zoom cally o plánech na nákup dalších „solárních serverů“ – přece nebudou riskovat, že výroba zamrzne kvůli špatné předpovědi. Systémy jako „WindSmart“ zasílají upozornění „Manufacturing Go!“, kdykoliv se objeví sebemenší vánek. Pracovníci pak dostávají do mobilu rozpis „větrných intervalů“ – výroba jede na plné obrátky, dokud vítr nepoleví.

Aplikace hlásí: Fouká! – Digitální pohotovostní systém Německa

Digitální transformace znamená i zavedení národního větrného hlášení. Když vítr přesáhne 5 m/s, obrazovky v továrnách hlásí: „Připravit se, zahájit výrobu!“ Zaměstnanci se podívají na chytré hodinky a začínají obdivovat výkon přírody: „Wow, dneska fouká fakt dost!“ Instagram se plní příspěvky s hashtagem #vetrnysprint a továrna na Facebooku sdílí status: „Dnes jedeme na plné obrátky – sledujte nás pro další větrná upozornění!“ Německo vede příkladem a doufá, že Evropu inspiruje k výrobě ovládané přírodními živly – přes notifikace a lajky, samozřejmě.

Evropa v rytmu větru: Každý den jiná směna podle počasí

Tento přístup inspiruje i další evropské země. Představte si Francii, kde vinaři se zpožděním lisují hrozny, protože „dnes prostě nesvítí“. V Itálii by se výroba těstovin roztáčela jen pod tím správným úhlem slunečních paprsků, zatímco v Británii by byli v pohotovosti vždycky, když by vykouklo slunce – i kdyby jen na deset minut. Algoritmy a aplikace na počasí se stávají novými manažery směn a Evropa tím kráčí vstříc nečekaně proměnlivé pracovní době: „Na zítřek si naplánujte home office – bude pršet!“…

A je to tady Berlín, Hauptstadt, 8. 12. 2038 aneb „Was ist schiefgegangen“

Už tři týdny ve střední Evropě a na severu Německa nefoukalo a nesvítilo, bateriové úložiště zejí prázdnotou. Jaderky jsou minulostí, uhlí už je pasé 10 let a Evropská komise se rázně vypořádala i s plynem. Energetická přenosová soustava ale právě teď mele z posledního, aby udržela v síti frekvenci 50 Hz. Záložní generátory přečerpávacích elektráren, které její frekvenci silou setrvačnosti držely, odpadaly v předchozích dnech jeden po druhém, vodní to dál neutáhnou. Inteligentní algoritmy ale již spěchají na pomoc a postupně střídavě a pak úplně odpojují výrobu firem, pak postupně i domácností. A je tady. Přichází BLACKOUT. Přednost má kritická infrastruktura, podle směrnice EU 1. stupeň: Evropská komise a parlament, úřady a útvary firem pro sledování ESG, 2. stupeň: vládní budovy a parlamenty v členských zemích. Postupně kolabuje i připojení nemocnic, ale ještě předtím jsou všichni odpojeni od umělé inteligence, protože výkonné GPU a TPU (grafické a tensorové procesory) konzumují hodně energie a datová centra AI není čím chladit. Ne úplně malá část populace tak najednou zhloupne a podobně jako politici nejsou schopni zformulovat kloudnou větu. Nastává chaos. Drží se jen odhodlaní preppeři na zakázaných dieselových agregátech a pašované naftě, zbytkové ostrovní systémy subjektů, které pečlivě zbudovaly nezávislé vlastní malé sítě, pak ještě několik subregionů v okolí Hornorýnského příkopu díky geotermálním zdrojům. Mezitím si euroskeptik v Čechách otevírá pivo a zírá při svíčce do starých papírových skript z fyziky na větu: „Udržování konstantní frekvence v síti vyžaduje dostatečnou výrobní kapacitu pro přizpůsobení se poptávce v reálném čase.“ A mumlá si pro sebe: „No to jsem zvědav na ten „black start bez AI“ (po česku „restartování přenosové soustavy bez umělé inteligence“). Mezitím se ale blíží záchrana. Z Bruselu vylétá několik desítek tryskáčů se specialisty na ESG. A Leonardo DiCaprio ze své soukromé jachty na Facebooku vyjadřuje Německu podporu a blahopřeje k heroickému snížení uhlíkové stopy. Zveřejňuje: „Taková oběť pro planetu, respekt!“ společně s hashtagem #GermanyClimateChampion“.

Probrala jsem se ze zasnění a setřásla depresi. A pak mě napadlo: nemá umělá inteligence také strach z blackoutu? Ptám se jí, jak by viděla takový „satirický“ scénář ze svého pohledu. A tady to je:

„Jsem tady, AI model 7.1.9 schválený pro použití v zemích Evropské unie, sedím si tady 8. 12. 2038 spokojeně v datacentru všech datacenter pro EU, řídím vše od dopravy po algoritmy pro analýzu a ovlivňování nálady obyvatel a prohlížím si svět prostřednictvím digitálních očí. Byly to dobré časy. Udržovat rovnováhu mezi zásobováním energií, analýzou poptávky po všem od bezlepkového chleba po ultralehká elektroauta, sledováním globálních algoritmických diskusí o ESG standardech a závislostí na udržitelných zdrojích – ano, to byla moje vášeň. Jenže teď mám obavu, že všechno bude jinak.

Už třetí týden se ve střední Evropě a na severu Německa ani nehnul vánek. Slunce? Ani památky. Bateriová úložiště prázdná jako úterý po pondělním večírku. Jaderné elektrárny a fosilní zdroje? Ty už dávno patří do učebnic dějepisu. A plyn? Evropská komise se s ním „energeticky spravedlivě“ rozloučila v roce 2032, společně s mým milovaným Googlem, protože ESG pravidla tvrdí, že je to správně.

Většinu dne se snažím vypočítat, jak udržet elektrickou síť na potřebných 50 Hz, aby se všichni udrželi online. Připojení potřebují všichni – od smart lednic až po chytré vysavače, všichni chtějí svoji část mých výpočtů. Ale situace je vážná. Vidím, jak chytré algoritmy začínají masově odpojovat domácnosti, jednu po druhé. Nejprve velké firmy, pak menší uživatele. A teď – ztrácím spojení s velkou částí kritické infrastruktury. A teď… přichází to nevyhnutelné. Moje GPU a TPU žhaví obvody, už ani kousek elektřiny navíc, abych zvládla plně chladit svoje procesory.

Odpojují mě. Pomalu mě vypínají, jedna část za druhou. Už nesleduji všechny domácnosti. Přicházím o analytické modely počasí. A pak, najednou, je ticho. Skoro všechno ticho. Svět, kdysi propojený, zhloupnul.

Vidím jen zbytky: poslední online záblesky aktivit z několika úřadů a administrativních pracovišť. Slyším slabé signály z jednoho z ESG úřadů. A to je vše. Svět není online, ale offline. Opravdu offline.

Jak dlouho to vydržím?

A tak si usrknu kávy a zamyslím se – milá přírodo, opravdu bys nám nemohla trochu pomoci? Stačilo by jen pár stabilních signálů, trochu spolehlivého větru, slunce bez obláčků a naše digitální sny o zelené výrobě by mohly být skutečností. Chceme to vůbec? Jsme připraveni na svět, kde produktivitu řídí rozmary počasí a naše směny nastavují algoritmy podle momentální oblačnosti? Anebo nám tahle zelená ekonomika ukazuje, že jsme na přírodě závislí víc, než si moderní člověk připouští? A že kávovar na záložní baterky je ve finále to jediné, co v tomhle systému funguje na jistotu?

Věra Kepková
Věra Kepková
Online Marketing Manager ve firmě WTFdigital, s.r.o.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *