Kampaň za opravdové markeťáky
13 června, 2024
Alenka vstala a udělala si kafe. Čekal ji další den plný optimalizace reklamních kampaní, která ji už začínala trochu frustrovat. Dnes má naštěstí homeoffice. I když svou práci dělala dobře, ten nekonečný proud kampaní a analytik ji fakt někdy unavoval. Ještě než sedla k počítači, aby tvořila digitální hodnoty, zadívala se z okna. Nádech – výdech. Mindfulness, umění zastavit se, je prý dobré pro výkon mozku. Koukala na pyramidu, kterou si postavil soused na zahradě. Jako podnikatel ve stavebnictví by o umění zastavit se mohl vyprávět. Když nemohl během covidu pracovat a jeho firma stála, promítl svou frustraci skrze ruce šikovných zahraničních dělníků do této monstrózní stavby pyramidového typu ze zbylých dlažebních kostek. Ještě že covid netrval déle, pomyslela si, možná bych se dnes dívala na celé Údolí králů.
V hlavě si prošla plán dne. Dopoledne se bude potit nad projektem „Operace Cookie Lišta“, kde se musí snažit splnit všechny nové legislativní požadavky. Upravuje a testuje tu malou otravu, která se zobrazí hned, jakmile někdo otevře web klientů. Na mysl jí přišel jeden z nich – starý pán, zámečník, skoro 50 let, provozuje zámečnickou pohotovost a pomáhá těm, co si zabouchnou dveře nebo ztratí klíče. Měl vlastními silami postavený pravěký web neoptimalizovaný pro mobily a do agentury ho někdo doporučil s tím, že jinak mu reklama nepoběží a že brzy asi dostane pokutu. Starou cookies lištu „shodil“ před lety s tím, že byla stejně k ničemu a klienti na ni „kašlali“. O tom, že existuje nějaké GDPR a že by měl mít na webu nějaká pravidla zpracování osobních údajů, ještě nikdy neslyšel. Alence to celé připomínalo historku z Osudů dobrého vojáka Švejka. Pán jí pořád dokola nešťastně opakoval, že jen jezdí „nešťastníkům otevírat dveře, tak jakej právník?! Jaký osobní údaje?! Jaké GDPR?! A jaká cookies lišta?! Vždyť jen pomáhám lidem, když si zabouchnou. A nic nikomu nedělám. Jsem jen živnostník, co pomáhá lidem. Žádná data nikam neukládám, tak jaká pokuta???“ Přesně jak vystřižené ze scénky Švejka, kdy v cele předběžného zadržení dokola jeden nešťastník křičí: „Jsem nevinnej, já jsem nevinnej, jsem nevinnej!“ A Švejk mu na to odpovídá: „Ježíš byl taky nevinnej a stejně ho ukřižovali.“
Představa, že ještě večer musí na tu zatracenou firemní grilovačku, jí moc nepřidává na náladě. Raději by dál ladila tu lištu, než poslouchala kolegy, jak se hádají o tom, kdo umí lépe grilovat – jako by šlo o nové firemní KPíčko. Prostě život mezi ajťáky. Zatímco by všichni debatovali o správné teplotě grilu, ona by nejradši nastavila na cookie liště funkci „ignorovat všechny“. Hmm, pomyslela si, funkce by se určitě hodila i na některé rozhovory, které jí večer čekají.
Aby si trochu zvedla náladu, dala si dvojku Merlota a ještě jedno kolo nové počítačové hry zvané „Goat Simulator“. Je to hra, kde hráči ovládají kozu a mají za úkol dělat co nejvíce chaosu ve městě. Progresivní a návykové. Naposled pohladila herní konzoli a přistoupila k přípravám na party. „Jsem totální asociál,“ ptá se sama sebe. To jsme v kanceláři všichni! Akorát ten deb**ní šéf je „naspeedovaný“ extrovert a pořád by se s někým družil. Kdo to má vydržet?! Někdo by ho měl vzít přes hlavu routerem, aby se mu rozsvítilo. Začneme ho respektovat, až začne s námi v týmu hrát Goat Simulator. To by byl panečku teambuilding.
Svlékla si pyžamo, které měla na sobě od rána, a napadlo ji, že se pokusí vypadat trochu víc jako výkonná a efektivní PPC optimalizátorka, která má všechno pod kontrolou, a méně jako „pařmenka“ objímající herní konzoli. Prohrabala šatník, který byl plný triček s nápisy jako „Cache me if you can“ a „404: Social Life Not Found“ a nakonec si vybrala své oblíbené tričko s nápisem „Keep Calm and Clear Cache“. K tomu přidala černé skinny džíny, které při pohledu do zrcadla označila jako testovací verzi aneb Kolik špekáčků sníš, než se rozjede zip. Na to přehodila lehkou bundu s nášivkou „Admin Mode Activated“, aby doladila ten správný geekovský look. Pak přišla na řadu ta těžší část – make-up. S tím nemá moc zkušeností. Možná se mohla zeptat kolegy, kterému v týmu přezdívají Kódovací králíček a který teď čerstvě nasbíral nějaké zkušenosti s líčením. Všechny nás tím překvapil. A já dnes překvapím jeho. Udělám si kočičí linky podle návodu na YouTube. Bohužel, video s úhledně vykreslenými linkami bylo úplně jiná liga, než co se jí podařilo vykouzlit. Po několika pokusech se jí sice podařilo vytvořit něco, co sice ze vzdálenosti 3 metrů připomínalo kočičí oči, ale zblízka to vypadalo spíš jako chybný pokus o debugování vlastního obličeje. Co naplat, nikdo není dokonalý.
Na party dorazila přesně včas – což znamenalo, že byla první, kdo se tam objevil. Přesně tak, jak si to přála – dost času na to, aby se pokusila zjistit, kde je bar a kolik drinků bude potřeba, než její kočičí linky začnou vypadat aspoň trochu symetricky. Postupně se zahrada a prostor kolem grilu začal plnit a ona si už myslela, že jí snad nic nemůže překvapit. To se ale spletla. „Dovolte, abych vám představil naši novou kolegyni,“ zahlaholil šéf s nadšením sobě vlastním, zatímco ukazoval na ženu, která vypadala, jako by právě opustila vládní budovu. Když si ji člověk prohlédl trochu blíže, nemohl přehlédnout tričko s nápisem „Paperwork Peak Survivor“.
„Ahoj, já jsem Monika,“ řekla s úsměvem, díky němuž by snad roztál i ten nejzamrzlejší e-mailový server. „Přišla jsem ze státní správy a jsem váš novej backoffice manažer. Až budete potřebovat s čímkoliv pomoct, zejména co se týče byrokracie, jsem tu pro vás.“ Alenka si ji chvíli prohlížela. Přemýšlela, jestli to tričko s nápisem „Paperwork Peak Survivor“ nosí z recese, nebo jako hrdý odznak cti. Ale když se jejich pohledy setkaly a Alenka se usmála, bylo jasné, že jsou na stejné vlně. Koneckonců, byly jediné dvě ženy v týmu – a to už je důvod držet spolu, i kdyby jen při koordinaci „útěku“ z povinného školení.
„Budeme tu držet prapor ženské síly,“ řekla s lehkým úsměvem Alenka. Monika se na ni podívala, jako by okamžitě našla spojence, a s úsměvem odpověděla: „Neboj, na tohle si vymyslíme vlastní směrnici.“ Alenka se na ni spiklenecky usmála a dodala: „A když to náhodou nevymyslíme, vždycky máme plán B – společný ventil nad sklenkou vína.“ Monika se rozesmála a přikývla: „To zní jako plán, který zvládneme s přehledem.“ A tak, s nepsanou dohodou o vzájemné podpoře, vstoupily do světa digitálního marketingu plného byrokracie, „umělé inteligence“, ale naštěstí i zdravého rozumu a kreativity společně, připravené na všechny výzvy, bez potřeby jakýchkoli manuálů.
