Zavedeme „OFFLINE Fridays“

Na chvilku se zastavte a zkuste se zamyslet, zda na sobě pozorujete následující symptomy typické pro závislost na internetu.

Nemáte ponětí, kolik času trávíte online. Většinou jste překvapeni, že už jste tam tak dlouho a nestíháte další věci. Cítíte jistou euforii, když se připojíte k internetu, zalije Vás pocit štěstí.Máte pocit viny, když Vás rodina napomíná, že na internetu trávíte příliš času.Často Vás bolí zápěstí a hrozí Vám syndrom karpálního tunelu. Trápí Vás poruchy spánku. Žijete docela izolovaně. Rodina je daleko a nemáte moc přátel.

Mám-li být upřímná k sobě, tak něco z toho se na mě vztahuje. Velmi často nemám ponětí o čase, který na internetu trávím, ale pracuji na zlepšení. Používám k tomu obyčejný kuchyňský budík. Když zazvoní, nevytahuji maso z trouby, ale dávám si pauzu. Upozorňuji, že na internetu nehraji hry. Přijde mi to jako dokonalá ztráta mého drahocenného času.

A co se poruchy spánku týče, tak tou trpí kdekdo – podle tohoto článku to až 48 % populace. Určitě svou roli hrají i jiné věci, ale internet na tom bude mít svůj podíl. Na občasnou nespavost mi pořád dobře zabírají bylinky. Díky Bohu.

Nevím, jak jste si na těchto 6 bodů odpověděli Vy, ale já se jala hledat nějaké preventivní řešení. I když zdravý selský rozum nám nabídne řešení v podstatě ihned. Tomu rozumu se to ale řekne, že nemáme na internet chodit, když pro práci většiny z nás je používání internetu nezbytné. Co tedy zbývá? Já navrhuji sebedisciplínu. Lidově řečeno – nenechat se tím sežrat a vyplivnout.

A proto buduji vztahy i offline. Na Facebooku mám sice spousty přátel, ale když se nad tím tak zamyslím, tak s lidmi opravdu blízkými komunikuji častěji osobně. Je to víc intimní a rozhodně si taková setkání užiji víc. Mám i pár přátel, kteří se na sociálních médiích nevyskytují vůbec. Někdy jim závidím.

Další věcí, kterou zvažuji do svého života zavést, jsou „offline Fridays“. Když můžou mít v bance „casual Fridays“, tzn. do práce se může v džínách, tak proč by se nemohly zavést pátky bez počítače. Jak by všem manažerům prospěla manuální práce – takové třeba vytírání dlouhých chodeb, popř. umytí služebního vozu. Tento nápad asi neuspěje ve velkých korporacích, ale já to zkusit mohu. Stejně jsem na internetu v sobotu i v neděli, tak jednodenní půst by prospěl.

Zkusím to tedy vyzkoušet hned příští pátek. A jestli se k bodu 1 a 5 přidají i další, tak spustím nějaký krizový plán… Nevím jaký, ale na něco snad přijdu.

Prý nás všechny ohrožuje digitální demence. A šíří se to rychle v 21. století. Více v tomto článku. V podstatě to znamená, že si odvykneme používat hlavu, protože budeme spoléhat čím dál tím více digitální techniku. Manfréd Spitzer o tom napsal knihu, kterou plánuji v blízké době přečíst. A pak Vám o tom řeknu.