Zavedeme „OFFLINE Fridays“
30 září, 2014
Ze života v aplikační bublině
1 prosince, 2014
To jsem zase jednou prokrastinovala na Youtube a nějakou náhodou jsem narazila na rádoby vzdělávací kanál jednoho chlapce, který ve svém požehnaném věku kolem 15ti let umí ovládat Youtube kanál zřejmě lépe než moji vlastní rodiče, o prarodičích nemluvě. Malá ukázka jeho tvorby je na tomto odkazu.. Takovýchto rádoby vzdělávacích videí je český internet plný, v méně či více kvalitně zpracovaných videích se dozvíte, jak udělat nebo nastavit to či ono a většinou Vás tím vším provede „pařič“ počítačových her.
Co mě ale, jakožto člověka, který 3 roky studoval sociologii, hned přivedlo v údiv, je věk těchto malých „učitelů“. Přijde mi to poměrně vtipné, jak jsou mladí a jak mají pocit, že musí své znalosti a dovednosti sdílet s komunitou. Další věc, která je pro tato dítka typická, je záliba v hraní počítačových her. Když si Youtube kanál tohoto klučiny rozkliknete, tak zjistíte, že je přihlášen k odběru různých her na internetu od Minecraft po Geogerrs.
Je to tak. Bez počítače neudělá dnešní generace ani ránu. A touha mít vlastní počítač může být velice silná – a to už v relativně útlém věku. Nevím, zda jste slyšeli o případu jedenáctiletého Tomáška Vejmoly, který se v médiích objevil v lednu tohoto roku. Tomášek prostě zatoužil po počítači, ale jeho rodiče mu ho nechtěli koupit. Normální jedenáctileté děcko by bylo asi chvíli smutné a pak by chodilo na „písíčko“ k nějakému klukovi od sousedů a čekalo, až mu ho koupí rodiče.
Tohle ale nebyla Tomáškova reakce. Ten si prostě řekl, že si na počítač vydělá sám tím, že bude vyrábět křížaly. A tak místo hraní se svými vrstevníky sbíral a sušil jablka, které pak s pomocí rodičů na internetu prodával. A musela to být docela fuška, protože balíček prodával za 40 korun a nový počítač stál 24 000 korun. Nicméně povedlo se. Tomášek si nakonec počítač koupil a věřím, že ještě dva roky počká, až si bude moct založit legálně Facebook. 🙂
Více o jeho příběhu se dočtete zde. Jak inspirující.
Dnešní náctiletí jsou opravdu vynalézaví a ví toho o počítačích a různých technologiích mnohem víc než já v jejich věku. V této souvislosti mi přijde poněkud úsměvná snaha některých rodičů mít přehled o jejich online aktivitách. Existují rodiče, kteří si myslí, že když mají přístup na Facebook jejich ratolesti, že to mají tzv. zmáklé a ví, co kde kdy s kým a proč. Možná se něco občas dozví, ale to opravdu důležité by takový rodič našel v nějaké úplně jiné aplikaci nebo na jiné sociální síti.
Položila jsem si otázku: Co je tohle za generaci? A navrhuji její označení písmeny DD – digitální děti. To proto, že žijí také v DD – digitální době. V době, kdy bez počítače neuděláte ani ťuk a kdy mnohé děti mohou učit své rodiče, jak držet krok se všemi těmi technickými vymoženostmi.
