Karanténa – zlatý čas všech introvertů

Jsem introvert. Ne nějak vyhraněný, v případě potřeby se dokážu přepnout na extroverta. Samotu si ale užívám, často ji trávím kreativní prací. Lidi ke svému životu moc nepotřebuju, trávit čas s naprostou většinou z nich mi přijde jako ztráta času, takže se soustředím jen na své blízké a pár přátel, které mám. A musím říct, že čím jsem starší, tím víc si vybírám co, kde, s kým a kdy podniknu, nebo nepodniknu. Nějaký koronavirus mě absolutně „nerozhodí sandál“, protože kromě práce mám spoustu času na věci, jako je četba knížek, cvičení jógy, dlouhé procházky po lese, na co jsem kvůli pracovnímu vytížení neměla moc času. Čas, který jsem trávila na dálnici mezi Prahou a Plzní, osobní schůzky s klienty, to vše najednou odpadlo a všechen takto ušetřený čas mohu strávit úplně jinak. Jestli mi někdo chybí? Ano, mé kamarádky. Popíjet s nimi kafe přes Skype mě už trochu leze na nervy, ale drbeme – tedy udržujeme se v obraze – pořád.

A tak jsme při jednom z těchto rozhovorů došly k závěru, že extroverti karanténou trpí mnohem, ale mnohem více. Jedna z mých kamarádek je typický extrovert, jak už většina vodnářů bývá. Jen co oko otevře, už přemýšlí, s kým se spojit, koho s kým propojit, k jaké aplikaci se připojit a koho z týmu do jaké činnosti zapojit. Bez své koučky neudělá ani krok, natož rozhodnutí a náš věčný spor, co dělat se svými slabými stránkami, snad navždy zůstane nedořešen. Ale to vůbec nevadí. Vztahy mezi přáteli jsou o vzájemné toleranci, porozumění a vzájemném obohacování se.

Jak to pozoruji, karanténa dává některým lidem docela zabrat.

Vyhranění extroverti, jako je tato moje kamarádka, jsou samozřejmě úplně vyřízení. Nikoho nevidí a nikdo nechce vidět je. Kamarádka je „zapikaná“ doma a když vyleze ze svého příbytku, např. směrem k hladovému oknu, skrze které většina pražských restaurací vydává jídlo, tak se snaží mluvit a mluvit, rouška-nerouška. Ženy mají své denní slovní minimum, tuším, že je to někde kolem 10 000 slov, a toto minimum v době karantény bere za své.

Jak si to své denní slovní minimum „odkecat“? Kamarádce jsem poradila následující:

• Facebook

Co třeba spustit živé vysílání? Napřed si ale nastudujte, jak to funguje, ať nedopadnete jako herečka Eva Holubová, která si začala hrát s funkcí „Facebook live“ v posteli někdy kolem půlnoci. Joj, to byla ostuda, doteď se směju, když si na to vzpomenu. Naštěstí ji rychle smazali. Živé vysílání je ideální pro všechny extroverty s neustálou potřebou interakce s okolím. Mohou si povídat a povídat… Oni si myslí, že vlastně mají pořád co říct a že to ostatní zajímá…

• YouTube

Proč by vaše kariéra youtubera nemohla začít v karanténě? Má to úplně ideální podmínky. Dokonce si můžete předtočit videa do zásoby a publikovat je po karanténě. Až budete vysedávat v Kozlovně, popíjet víno a chlubit se kamarádům, že teď teda bacha, teď je z vás youtuber. Šance, že vám to vyjde, určitě je, zvlášť, když si jasně definujete svou cílovou skupinu a budete mluvit jen o tom, co opravdu dobře znáte. Youtuberů ve věkové skupině 40+ nebo dokonce 50+ moc není…

• Učte se jazyky

Můžete na situaci nadávat, anebo se můžete něco naučit, v něčem se zlepšit. Využít tento čas a oprášit staré hobby. Nebo naopak začít nějaké nové. Co se třeba naučit nový cizí jazyk? Už léta využívám platformu iTalkie.com pro procvičování francouzské konverzace. Ten jazyk miluju, příležitostí mluvit tolik nemám, takže každý týden si naplánuji jednu, dvě lekce, které mě udržují ve formě. Na výběr je celá řada jazyků včetně orientálních, takže si určitě vyberete. Na internetu je celá řada on-line kurzů a vzdělávacích seminářů, stačí jen trošku „zagůglovat“. Osobně dávám přednost interaktivním platformám, kde mám možnost se aktivně účastnit výuky než jen pasivně poslouchat něčí prezentaci.

Máte-li nějaký další tip, jak strávit smysluplně karanténu, sem s ním!