Milý Micíku…

Jeho facebookový profil mě vždy pobaví. Možná někdy trošku rozpláče, i tak jsem ho zařadila mezi svých TOP 5 proti trudomyslnosti v době kovidové.

Řeč je o známém parazitologovi a evolučním biologovi, profesorovi Jaroslavu Flégrovi. Ať mi odpustí, ale nemohu se ubránit dojmu, že sám pan profesor vypadá trošku jako vir. Bůh nadělil každému podle svého uvážení, Kelišová. (Slunce, seno, a pár facek). A navíc u pana profesora zase na výkonu mozku rozhodně nešetřil. Média ho jednu dobu měla ráda, přitahoval pozornost nejen svým originálním zevnějškem, ale hlavně názory na epidemii, byť si ho média vybírala kvůli potřebným proklikům a šíření těch správných názorů. Na někoho, kdo se většinu života zabýval kočičí toxoplazmózou, toho ví o epidemii hodně a nebojí se to veřejně prezentovat.

Nerada bych si z pana profesora utahovala, právě naopak. Ač s některými jeho názory nesouhlasím, moc se mi líbí, jak uchopil svůj profil na Facebooku či na Twitteru. Velmi rychle pochopil, že zvířátka jsou na sociálních sítích oblíbený, často komentovaný a sdílený obsah, který přitahuje pozornost a uživatelům se líbí. Facebook už pak jen dělá svou práci a tento populární obsah dál ukazuje dalším uživatelům, kteří by na něj mohli reagovat. A už to jede, už se to šíří. Bez jediné koruny do reklamy… Stačí počáteční impuls. Kočičí perpetum mobile.

Hlavním hrdinou je kocour Micík, zrzavý frajer neznámého věku, kterého jeho tlačenkodárce fotí a nahrává na sociální sítě, a přitom komentuje současnou politicko-pandemickou situaci. Na závěr neopomene přidat kovidové dvanáctero – momentálně v jeho letní rozšířené verzi. Možná si všimnete, že tam, kde oficiální leták Ministerstva zdravotnictví České republiky mluvil o dodržování pravidla 3R (ruce, roušky, rozestupy), prof. Flégr do toho šlápl ještě víc a přidal důležitý komponent – rozum, čímž mění 3R na 4R. Ano, hlavně zdravý rozum nejen na Ministerstvu zdravotnictví určitě chybí. Ještě že máme Flégra.

Letní příspěvky na jeho profilu pozitivně ohlašují, že epidemie ustupuje. Můžeme konečně  pořádně sportovat, jít na masáž či užívat čas s přáteli. Je toho hodně, co můžeme pro své zdraví a imunitu udělat. Kluci začali tím, že „odlehčili“ jídelníček, a oba teď posilují imunitu jelení paštikou místo tlačenky. Jedli ji chudáci skoro celou zimu. Vypadá to, že ani jeden z nich neumí vařit. U kočky se tato „hard skill“ neočekává, ale pan profesor by si tuto dovednost měl zapsat do sloupečku „nice to have“ a zapracovat na tom.

S velkou pravděpodobností žije v domácnosti sám s kocourem a vědomě, či nevědomě si oslabuje imunitu nezdravým jídlem. 80 % všech imunitních buněk sídlí ve střevech. Jsou to tedy naše střeva, která rozhodnou o tom, jak budeme nemocem odolávat. Kluci by se měli polepšit a zamyslet se nad jinou skladbou jídelníčku, protože pouze jeden z nich má tak krátká střeva, že mu kontinuální konzumace tlačenky neublíží.

Kde není imunita, ani vakcina nebere. Trošku to přeháním a straším, ale to se teď musí! Taková je doba. Strašení se vyplácí. Přináší to více lajků, zhlédnutí a prokliků na web (a obvykle i sledovanost) než pozitivní zprávy. Když jako lékař či mediálně známá postava lidi strašíte, tak  nic moc neriskujete, protože to vlastně se všemi myslíte dobře. Riskujete mnohem méně než formulací pozitivního a povzbuzujícího názoru. Když se pozitivní prognóza nevyplní, což se může stát, nejste za blbce. Ti, co preventivně strašili, jsou v mnohem lepší pozici. Jenže z chyb se člověk učí. Bez chyb by nebylo ponaučení ani pokrok. Pokud tedy chcete… Ale mně tu bohužel nějaké to ponaučení ze situace už delší dobu chybí. Vypadá to, že to není cílem.