Nedráždi kobru bosou nohou:-)

Asi byste to do mě neřekli, ale já Facebook používám denně. Jednak je to už moje práce, ale ještě než se tak stalo, brala jsem Facebook jen jako zábavu a testovala na síti kde co. A něco Vám řeknu: „Facebook je prokrastinační nástroj par excellence!“ Jak se zlepšil za ta léta! Čím dál důmyslněji nás chytá na svůj háček a my mu to baštíme i s navijákem. Já osobně už ani nepočítám ty hodiny, kdy jsem jen tak bezcílně brouzdala po profilech a četla různé statusy, nebo se dívala na přihlouplá videa či dokonce zkoumala, co zrovna frčí dle jistých influencerů.

Právě proto, že na síti trávím hodně času, tak se časem objevily věci, které mě – mírně řečeno – trochu dráždí. Někdy to jsou drobnosti, jindy projevy lidské hlouposti a občas to i hraničí s pravidly slušného chování, které, řekněme si to na rovinu, jsou na internetu ještě v plenkách. Americký psycholog James W. Pennebaker, tvrdil, že psaní má na lidi terapeutický účinek, ( http://psychologie.cz/psani-jako-cesta-k-uzdraveni/ ), takže v tomto článku se Vám svěřím s tím, co mě osobně na Facebooku přijde tak trochu mimo.

Fotky jídla. Ten oběd si mi dnes nějak výjimečně povedl, říká si asi Maruška. Musím tu svíčkovou vyfotit než se rozteče šlehačka. Kdyby roztekla, tak už by ta fotka nebyla tak pěkná a asi by to nikdo nelajknul…??? Když vidím na timelinu koláž s třemi fotkami téhož jídla akorát z jiného úhlu, tak mi to spolehlivě pobaví. Pamatuji si, že jednou na dovolené, když se otevřely dveře do restaurace, kde byla večeře podávaná formou rautu, do mě strčil cizí chlap, který si chtěl to jídlo rychle vyfotit na Facebook, než se ho někdo dotkne. Tohle fakt nedávám.

Rodina je základ státu. Jestli máte s partnerem a dětmi všichni Facebook a lajkujete si nebo komentujete si vzájemně každý příspěvek, tak mi tím přivodíte mírné protažení obličeje. Nic proti rodinnému štěstí, ale dle mého názoru by to neměla být otevřená kniha, kde si každý může listovat dle libosti. Může se ale pod fotkou objevit peprná diskuze na téma, kdo má z nás největší břicho nebo jestli má dotyčná opravdu takový podbradek. To beru jako polehčující okolnost, protože mě to ve finále pobaví.

Umřel mi děda. Dají se lajkovat zprávy tohoto typu? No jasně, že dají. Najdou se tací. Ale vždy si říkám, proč tohle někdo na Facebook dává. Soukromá zpráva blízkým přátelům možná, ale udělat si z toho status týdne a navrch přidat fotku z pohřbu, mi už přijde docela ujetý.

Pracanti. ( aneb ti, co Facebook nepochopili ) Workholiků je docela dost a někteří z nich si zakládají profil jen proto, aby mohli ostatní pobízet k práci. Jeden příklad za všechny: „Milá Věrko, mohla byste mi prosím poslat ty slíbené podklady? Nejlépe hned. Děkuji.“ Kdyby se Vám tohle objevilo na timelinu a ne v soukromé zprávě, co byste udělali? Já to tehdy řešila poměrně radikálně, ale protistrana nebyla úplně hloupá a nechala si to vysvětlit a dnes už si to v této formě nedovolí.