Technostres

Moderní technologie nám v mnohém usnadňuje život. Posíláme e-maily, fotografie, videa na druhý konec světa, sdílíme své životy na sociálních sítích a vyřizujeme pracovní povinnosti třeba i na palubě letadla. Vždyť připojení k internetu je dnes možné i v 10 kilometrech nad zemským povrchem.

Ruku v ruce s tímto pokrokem ale přichází i stres, respektive nový druh stresu. Když technologie začne negativně ovlivňovat naše zdraví a štěstí, mluvíme o technostresu. Být pořád na příjmu a k dispozici se totiž může negativně podepsat na našem zdraví. Když pominu extrémní dopady technostresu, jako je migréna, nespavost, chronická únava, tak je tu i skutečnost, že nám život proplouvá mezi prsty a my ztrácíme schopnost užívat si přítomný okamžik.

Albert Einstein prý řekl, že pokud muž líbá ženu a současně dokáže bezpečně řídit automobil, znamená to, že polibku nevěnuje pozornost, kterou by si zasloužil.

Technostres je často spojován s vlastněním chytrého telefonu, který se stal nejen moderní záležitostí, ale i pracovní nutností. Hodně zaměstnavatelů dává svým zaměstnancům takový telefon jako benefit v rámci pracovního kontraktu. Očekává za to od nich, že budou kdykoliv na příjmu a připraveni pracovat. Podle portálu Statista.com se počet vlastníků chytrých telefonů celosvětově rok od roku zvyšuje a v roce 2019 se jejich počet bude blížit 2,5 miliardám. Trend je tedy jasný.

Paradoxní je, že to jsou právě firmy a zaměstnavatelé, kteří by mohli svým zaměstnancům pomoci zvládat tento stres. Otázka, kterou si ale každý zaměstnavatel či podnikatel pravděpodobně položí, je, zda je to pro něj výhodné. Je zdraví a pohoda zaměstnanců důležitější než zisk?

Francie jako první vyspělá země dala v roce 2017 svým občanům-zaměstnancům nové právo. Právo odpojit se. Francouzi mají tedy v interní směrnici jasně napsáno, že pokud jim po skončení pracovní doby přijde e-mail od nadřízeného, mají právo ho až do dalšího pracovního dne ignorovat. Platí to pro všechny firmy s více než 50 zaměstnanci a cílem tohoto legislativního opatření je podpořit odolnost zaměstnanců vůči stresu.

Bývalý francouzský ministr školství Benoit Hamon situaci popsal slovy: „Lidé sice opustí svou kancelář, ale neodejdou z práce. Jsou k ní připoutáni elektronickým obojkem jako psi.“

Je skvělé, že aspoň jedna země si už nebezpečí technostresu uvědomila a snaží se zmírnit jeho dopad. Je tu aspoň nějaká šance, že se ostatní vlády inspirují a zavedou podobné právo i pro své občany. Být produktivní a dělat to, co nás baví, je krásná věc, ale pořád bychom to měli být my, kdo řídí náš život, a ne moderní technologie. Ta ať nám slouží, ale nezotročuje nás.